Je velmi nesolidní tvrdit, že je možné v tomto věku pohlaví zcela spolehlivě určit. Existují sice určité znaky, které zvyšují míru pravděpodobnosti na jednu nebo druhou stranu, ale do jisté míry je to něco mezi věštěním z křišťálové koule a dlouhodobou předpovědí počasí.Mohu spolehlivě určit pouze samičky ve skořicové mutaci a to podle složení rodičovského páru. Jde o recesivní mutaci vázanou na pohlavní chromozom, tudíž pokud jsou oba rodiče „normální“, musí být nositelem vlohy sameček a projevit se tak může pouze u jeho dcer. Podobně je tomu u opalínů. Samečkové mívají tmavší nožky, ale u většiny strak to zcela neplatí, podle ozobí je to ještě nejistější. Základní barva u všech mláďat je namodralá a dovybarvuje se až v průběhu pohlavního dospívání. Lze obecně říci, že samečkové mívají zbarvení ozobí poněkud výraznější a spíše do fialova. Určité náznaky lze vysledovat již během prvního měsíce samostatného života, ale i zde je mnohdy přání otcem myšlenky a prognóza může být ne vždy korektní. Pokud budete čekat, až bude určení pohlaví stoprocentní, připravíte se o nejintenzivnější fázi vývoje andulčátka, která do značné míry ovlivní celý další průběh vzájemného soužití. Právě v této době se vytvářejí základní povahové vlastnosti Vašeho budoucího ptačího partnera na celé další desetiletí.

Pokud se týče učenlivosti obou pohlaví, nejsou mezi nimi zásadní rozdíly. Samečkové jsou asi poněkud ochotnější učit se mluvit, i když schopnost učení je u obou pohlaví stejná, jde tedy spíše o přístup učitele při výuce. Andulky nejsou zpěvní ptáci u nichž právě hlasem imponuje sameček své družce. Inteligence je záležitost především individuální. Samičky se mohou naučit mluvit podobně jako samečkové. Některé si dokáží zapamatovat i 100 slov. Doporučuje-li se někdy chovat raději samečka, jde podle mého názoru o tradovaný omyl. Dokonce se tvrdilo, že samičky nemluví vůbec. Řada cílených pokusů tento názor zcela vyvrátila. Zaznamenala jsem případ, kdy původně nemluvící samička během krátké doby dovolené svých majitelů, kdy byla umístěna u přátel - blízko klece s jejich mluvícím samečkem, dokonale zvládla celý jeho repertoár.

Chov andulek ve dvojici JEDNOZNAČNĚ DOPORUČUJI. Samostatně držený pták i při maximální péči trpí samotou a nemožností odventilovat potřebu přirozené komunikace s odpovídajícím přirozeným protějškem. Často se uchyluje k hledání náhradních řešení, ke stylizaci např. hraček do role partnera, krmení bidélek, bránění hraček, fixaci na předměty... nevhodným stereotypům chování, případně až k sebepoškozování. I zdánlivě běžně se vyskytující a neškodné vyvrhování semínek z volátka = stylizované krmení samičky, může mít za následek závažné zdravotní potíže, pokud pták znovu zrnka pozře, což běžně činí. Opakované infekce volete, případně dalších částí trávícího traktu jsou velmi pravděpodobné a bez včasné léčby protikvasinkovými preparáty případně antibiotiky může stav vést až k úhynu. Není vyloučeno, že i samostatně držený ptáček se dožije ve zdraví vysokého věku, nicméně frustrace ze samoty a ze života v izolaci, v prostředí, které ho vnímá jako maličkého človíčka a nerozumí při nejlepší vůli jeho přirozeným projevům a potřebám, plynoucím z jednoduchého faktu, že se jedná o papouška, který po tisíce let žil a komunikoval se svými druhy ptačím způsobem (řečí těla = chováním a hlasem), je jeho celoživotním průvodcem. Pokud nemáte zájem o potomstvo, mohou spolu trvale přátelsky žít ptáci stejného i opačného pohlaví, jak samci tak samičky. Andulky jsou velmi mírumilovní ptáci, kteří v přírodě žijí ve velkých hejnech a jsou tudíž velmi snášenliví. Často i když mají možnost výběru uzavřou přátelství „na život a na smrt“ třeba dva samečkové a je úžasné sledovat jejich vzájemnou oddanost. -------- Přesto doporučuji volit raději partnera opačného pohlaví.------- Není to sice striktním pravidlem, nicméně nelze vyloučit i závažné potíže plynoucí z života párů stejného pohlaví. V izolovaných podmínkách života v lidské domácnosti musí jeden z partnerů stejného pohlaví zaujmout roli toho opačného. Pokud si takto uměle sestavená dvojice "nesedne", mohou nastat i závažné komplikace v jejich vzájemném soužití. Byly zaznamenány případy vzájemné agrese nebo neustálé hašteření dvou samečků, pokud jsou oba partneři dominantnější. Ojediněle došlo i k usmrcení jednoho ze slabších ptáků. U samiček je situace o to komplikovanější, že pokud se dostanou do toku, je řada z nich natolik teritoriální, že hájí agresivně své budoucí pomyslné "hnízdiště" (prostor v kleci) takovým způsobem, že druhou samičku nemilosrdně zabije i za cenu vlastního vážného poranění. Problém je velmi pravděpodobný i v kombinaci dvou samiček a jednoho samečka. Ani zde nelze vyloučit šarvátky mezi samičkami. V případě, že si pořídíte pár, nemusejí celý život odchovávat mladé, pokud jim nedáte budku a pravděpodobnost harmonického vztahu je velmi vysoká. K zahnízdění stimuluje pár kromě nutričních a jiných podobných faktorů zejména přítomnost vhodného hnízdního prostoru, resp. škvíry, otvoru... o velikosti zhruba 5 cm, které ústí do tmavého prostoru. Jako vhodná budka může posloužit klidně papírová krabice od bot, ptáci zvětší snadno kulatý otvor, kterým jsou často tyto krabičky opatřeny a hnízdiště je na světě :). Nicméně pokud se postaráte, aby na svých proletech po bytě takovýto prostor andulčí pár nenašel, případně včas zasáhnete, je pravděpodobnost zahnízdění prakticky nulová. Jen velice vzácně by mohlo dojít k hnízdění na dně klece, pokud by se jednalo klec bednovou umístěnou v hlubším stínu. To je ale opravdu rarita. Jednou ochočený pták již nezdivočí a zůstává krotký po celý život. Není mi znám případ, že by jednou mluvící přestal mluvit, spíše začne slovní zásobu původní andulky přebírat nový ptáček. U "rozpovídané" andulky se potenciál učení nových slov nezmenšuje, může se učit dál. Jiná je situace, pokud si chcete pořídit ptáčky nikoliv postupně, ale najednou. Tady hrozí i možnost, že ač ručně dokrmení a krotcí, mohou částečně nebo i zcela zdivočet. V lepším případě si budou povídat spolu po andulčím a vy budete v roli poskytovatele restauračních a ubytovacích služeb. Situaci lze řešit umístěním andulek na několik týdnů každé v jiné kleci a raději i jiné místnosti. Každé z nich je třeba se věnovat individuálně, aby se hezký přátelský vztah k lidem zafixoval, případně aby alespoň byla zahájena výuka mluvení. Až poté je možné bez obav pár sloučit a budete mít dvě hodné přátelské a hlavně spokojené andulky. Pokud vlastníte divokého neochočeného ptáčka je pořízení druhého partnera ještě nezbytnější než v případě, je-li krotký. Je třeba si uvědomit, že kromě stresu a smutku ze samoty žije v neustálém strachu o život !!! Pokud bude novým partnerem krotký, ručně dokrmený papoušek, je možné, že se i původní divoký přestane bát, osmělí se a bude následovat krotkého na Vaše rameno.

Mláďata andulek nejsou vždy plně vybarvená. Jejich zbarvení bývá poněkud matnější. Na čele je vlnkování až k zobáčku, který je často tmavší než v dospělosti. U dospělých se objevuje bílá“čupřina“ nad čelem, výraznější černé lícní znaky (tečky) na obou stranách zobáčku. Ozobí samiček bývá hnědé, samečků modré s výjimkou některých mutací. Po přepeření, asi ve třech měsících, se barva většinou rozzáří a zvýrazní. Vybírat podle dětského opeření by tudíž nebylo zcela objektivní.

Chyba je s největší pravděpodobností na počátku výchovy. Stačí například ptáka byť jen prstem a lehce udeřit přes zobáček a příště se po něm ze strachu ožene. Člověk často bezděky zareaguje chybně. Může například dojít k tomu, že při drbání narazíme na vyvíjející se pero a ptáčka to zabolí. ožene se , ale chce jen pohrozit, vyjádřit nelibost. Člověk se lekne a zareaguje -li neadekvátně tvrdě nebo jen rychlým zbrklým pohybem, pták se vyděsí. Následuje-li pak dokonce trest, je zaděláno na problém. Prvotní příčinou může být prostý strach z ruky. Málokdo například ví, že je andulkám není příliš příjemné hlazení na tělíčku. Milují drbání na hlavičce, ale jsou velmi citlivé např. na ocas. Našlapováním na ocásek samičky naznačuje sameček touhu pářit se. Pokud pták v určitých situacích reaguje klováním, můžeme ho znejistět například tím, že se s rukou, na které sedí klesne dolů ve chvíli, kdy očekáváme, že se chystá zaútočit. I když to zní kuriózně, lze jednoduše andulce hlasitě "vynadat". I když mají mozeček jako hrášek, velice dobře to pochopí. Někteří jedinci jsou od přírody dominantní a to se pozná velice brzo, dá se říci "již v kolébce". Ti pak nejsou příliš vhodní pro nezkušené chovatele, protože dá mnoho práce vymezit hranice " kam až se může". Navíc agresivita je často vrozená ptákům z určitých chovných linií bez ohledu na pohlaví. Nikdy se nesmí nic vynucovat. pták musí vše činit zcela dobrovolně. Ochotně například nastoupí na prst, ale bude se vzpírat , pokud ho chytíte celou dlaní shora. Tak na ně útočí predátoři.

Co se adaptace v novém prostředí týče, mohla by Vaše andulka vnímat zpočátku nováčka poněkud nejistě. Je určitě lepší, když se mohou seznamovat nejdříve každý ve své kleci, nebo někde na "neutrální půdě", aby domácí pán neměl jistotu svého teritoria. Dosud jsem se nesetkala s agresivní reakcí na novou andulku, spíše naopak. Samozřejmě nemohu zaručit, že Vaše andulka nezareaguje nezvykle. Při prvním setkání je třeba oba bedlivě sledovat a popřípadě včas zasáhnout .Vyskytnou-li se potíže je lepší nechat andulky, aby se mohly vzájemně poznat bezpečně odděleny mřížkou klece. Z dlouhodobého hlediska nepředpokládám trvale odmítavý postoj a komplikovanější začátek může být spíše důsledkem poněkud nešikovného zájmu ptáčka dlouho chovaného v izolaci. Většinou jsou ptáci „štěstím bez sebe“ z nového kamaráda. Dospělý sameček navíc často vnímá mládě jako něco, co musí opatrovat a nezřídka se vehementně pustí do jeho krmení.

Mláďata, která předávám přijímají již běžnou andulčí stravu. Je dobré, aby směs semen, která budete kupovat, byla obohacena o jód (andulky často trpí hypotyreózou v důsledku strumy způsobené nedostatkem jódu), vitamíny a minerály. Vyhýbejte se semenům tučným a nejrůznějším sladkým pochoutkám i komerčně pro andulky vyráběným. Nadbytek tuku může být pro ptáky smrtelný. Vznikají nádory (lipomy,xanthomy....). Syndrom ztučnění jater je velmi nebezpečným důsledkem obezity, k níž mají andulky krmené převážně semeny sklon. Ovoce a zelenina by měla tvořit pravidelnou součást jídelníčku. Můžete podávat nastrouhanou mrkev, jablko, zelené lístky salátu, špenátu, ale i nejrůznějších nejedovatých plevelů (žabinec...), nikdy zelí! Během roku lze přidávat sezonní ovoce a zeleninu (brokolice, nezralá kukuřice - může být uchovávána i zmražená a po rozmrznutí ji můžete krmit celoročně, hodí se i mražená kukuřice, která je k dostání v obchodě). V létě andulky milují vylupování semínek z nejrůznějších trav před tím, než dozrají. Nezralé obilí můžete dát, jen pokud máte jistotu, že není chemicky ošetřené. Rády okusují kůru a pupeny z ovocných stromů nebo třeba z vrby. Zejména v zimě se jedná o velmi cenný doplněk potravy (pozor na postřiky). Doporučuje se dávat občas, hlavně v době zvýšené zátěže například při pelichání, naklíčené zrní. Směs prosa, ovsa, lesknice, kardi atp. se namočí do nádoby s vodou na 24 hodin. Potom se nabobtnalá semena propláchnou čistou vodou (i v této podobě je lze již zkrmovat) a nechají se ve vlhku a teple dalších 24 hodin (já nádobu zakrývám ne vzduchotěsně potravinářskou folií). Potom se mohou semínka po propláchnutí a vysušení krmit. Nedávají se zároveň se suchými. Naklíčená směs vydrží až 3 dny v lednici. Je třeba dávat pozor na plísně a nenechat semena v krmítku zkazit. Tahle „vitamínová a bílkovinná bomba" se krmí 14 dní. Je možné, že vyprovokuje ptáka k toku. Samička může snést vajíčko, které bude chvíli hlídat, ale brzo se o něj přestane zajímat. Andulky jsou poměrně dost konzervativní a někdy trvá dost dlouho, než ochutnají něco nového. Novinky je třeba předkládat opakovaně a doufat, že zvědavost nakonec zvítězí, dobře funguje i „osobní příklad“. Krotký ptáček bude chtít jíst to co vy. Nenutím Vás samozřejmě zobat zrní, ale trocha hereckého talentu nezaškodí. Musí mít přístup k vodě, písku a zdroji minerálů (sepiová kost).

Andulčátka předávám po "odstavu", tj. v době, kdy se naučí sama zobat. Přesné číslo bohužel není možné říci, protože tuto dovednost získávají zcela individuálně. Obyčejně je to mezi 35. až 50. dnem po vyklubání. Obvykle čím déle jsou v péči člověka (čím dříve jsou odebrána k umělému dokrmování), tím déle trvá jejich osamostatnění. Během přirozeného odchovu pod rodiči mládě začne zobat tak, že se dívá na rodiče a starší sourozence a snaží se je napodobit. V umělých podmínkách, kdy je drženo každé prťátko samostatně, aby se přirozeně naučilo vnímat člověka jako přítele, musí samo přijít na to, že miska se zrníčky není ani na spinkání, ani na hraní či jiné účely, ale že je to nádoba s jídlem. Zrníčka všelijak přebírají až konečně jedno rozloupnou a je vyhráno. Jenže tohle trvá leckdy celé týdny někdy i měsíce a pokud mládě promešká optimální období pro odstav, stává se z něj na dlouho "přerostlé" mimino než se konečně naučí samo jíst.

Měla by být postavena nejlépe vedle okna. Ne proti němu, aby na papouška nepálilo slunce a netáhlo při větrání. Průvan jim škodí. Měla by stát tak vysoko, jak je to jen možné a pohodlné ošetřovateli, vzhledem k nutnosti každodenní obsluhy. Ptáci se cítí bezpečněji, pokud mohou sledovat dění v bytě z výše umístěné "pozorovatelny", raději se do takto lokalizovaného příbytku vracejí, ale zároveň je jasné, že nebudete měnit napáječku za pomoci žebříku. Takže rozumný kompromis, určitě ne na zemi. Místnost, ke bude klec by měla být v centru dění :). Andulky milují a potřebují společnost. Nevhodná je ale kuchyň, je zde velké nebezpečí úrazu, ale hlavně papouškům nesvědčí pára a zplodiny uvolňující se při vaření do vzduchu. Látky, které se uvolňují při zahřátí teflonu jsou pro ně dokonce prudce toxické a mnoho papoušků takto zbytečně uhynulo.